Pár dní po posledním zasedání senátu…

Deník senátorky Bau

Zápis ze dne 15. srpna 2018, Řím..


 

Již čtyři dny uplynuly od posledního zasedání římského senátu a zvolení nového Caesara.  

V senátu modrý oheň vzplál, když byl nový Caesar jmenován a vlajky modré barvy byly vyvěšeny ulicemi Říma, když moudrá hlava Ešuse sesazena byla. 

Jistě už tušíte, kdo se ujal vlády nad Římem a že to nemůže být nikdo jiný než náš Ludus Decimus. Nebylo by tomu ovšem tak bez obdivuhodných schopností senátora Dancka vést a motivovat dvanáct zcela odlišných osobností. Náš Lud se zdál být velmi pestrý. Kromě rozdílného věku, pohlaví i charakteru se mezi námi našli i jedinci s germánskou krví. Každý našemu Ludu přispěl svými jedinečnými schopnostmi, které dokázaly z dvanácti cizích lidí utvořit jeden sehraný celek. Bojovali statečně a hrdě reprezentovali náš odkaz.  

Já i Dancek si plně uvědomujeme, že i nejlepší vůdce může občas ztratit hlavu a nebylo to s námi vždy lehké. A proto bych chtěla všem našim plebejcům velmi poděkovat. Za jejich trpělivost, snahu, odhodlání, poctivost v plnění odborek a podporu mě a Dancka v senátu. Byla to Magdalénka, jejíž krása, kterou oplývá, odvedla od zdravého rozumu ne jednoho muže. Tom, jehož rybářské schopnosti dokázali nasytit celý Lud při výpravách na bájný východ. Houževnatost Anny při plnění nesnadných úkolů v jazyce, který jí není blízký a Mariina spořádanost a přetrvávající dobrá nálada. Toníkova hbitost při pašeráckých hrách. Sam, který se svou postavou dokázal odolat kruté zimě Sibiře. Gabriel, který hrdě čelil skokům přes švihadlo a předvedl výborný výkon. Dík patří Pardálovi, který se jako jediný vydal obávanou cestou bojovníka. Stejně tak patří dík i Naty, díky které si mohly všechny Ludy v době míru společně zazpívat u signálního ohně. A tak bych mohla chválit všechny členy našeho Ludu i členy Ludů cizích. Zkrátka a dobře, díky Vám všem. 

Minulých 14 dní uplynulo jako voda, ostatně jako každý rok. A až na nějaké drobné úrazy na bitevních polích nebo několik málo otrav ze špatné vody ze studnice, kterou jsme požili, když jsme táhli přes poušť Rub al Khálí dobýt zbytek Arabského impéria bych si troufla říci, že jsme si to všichni moc užili a rozněžňovat se nad fotkami a vzpomínkami budeme ještě dlouho. Přežili jsme i tropické počasí, které nás sužovalo většinu dní. A stejně tak i občasné ztráty ve vedení, kdy se senátor Ludu Magnus – Adis rozhodl podniknout hon na zatoulaného jelena a na pár dní zmizel v okolních lesích.

Už teď se velmi těším zase za rok na nejhezčích 14 dní v roce. 

Za slávu Říma! 
Za slávu praetoriánů! 
Za slávů Caesara současného i minulého! 
Ave Ludus Decimus! 

About the author: Jakub Mikulka

Zanechat komentář

Váš email nebude zveřejněn.Ve vyžadováno vyplnit email.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.